Blog

Definice jógy

   Zaujala mě definice jógy z komentáře K. Minaříka  k Pataňdžaliho jógasútram: 

    Slovo jóga značí spojování. Týká se spojování vrozené schopnosti uvědomění a myslícího principu s žádoucími kvalitami přírody. Účelem tohoto spojování je proměna vrozených intelektuálních a mravních hodnot bytí v hodnoty duchovní. To se má projevit především rozvojem transcendentního uvědomění a povznesením mysli nad všechen smyslový svět, který nás tísní svým samsárovým charakterem.

   Především je zajímavý popis toho, co má být spojeno. Jistě definice jógy mimo jiné i jako spojení je běžná. Spojení je takto nejčastěji definováno jako spojení člověka s Bohem. Taková charakteristika se může jevit jako příliš obecná a abstraktní, ale takové už definice bývají. Na výše citovaném popisu je zajímavý odkaz na přírodu a to, že se tam slovo člověk nahrazuje slovy schopnosti, principy, hodnoty bytí, uvědomění a mysl. I tato definice se snad jeví napoprvé jako komplikovaná, ale mě osobně hluboce oslovila a zprůhlednila mi ono známé jóga je spojení. Jasně ukazuje, jak může postupovat vývoj člověka k duchovním hodnotám: Chápání přírody jako důležité a neodělitelné části života člověka jej přivádí ke kritičtějšímu nazírání ostatního smyslového světa a obrací jeho pozornost  k duchovním hodnotám. 

   Náhled definice bychom dále mohli rozšířit o  pojem gun. Guny jsou chápny jako kvality přírody, její prvotní složky a tvoří základ všech substancí. Rozlišujeme tři guny: sattva, radžas a tamas. Navážeme-li na definici jógy, pak spojováním s žádoucími kvalitami přírody rozumíme spojování se sattvou, která představuje světlo, harmonii, lehkost a radost. 

   Dle filozofie sánkhji existuje dualita v podobě dvou na sobě nezávislých, věčných principů: Duch (Puruša) a Příroda (Prakrti) a tutu dualitu chce jógin překonat. Postupujeme-li dál, dojdeme přes spojení se sattvickou přírodou a překonáním své osobnosti, ega a světa jako takového k pravému Já, ke spojení s neměným Duchem.

Lit. : Květoslav Minařík, Pataňdžaliho jógasútra, Praha 2012, cit. s. 9.

Rudolf Skarnitzl, Úvod do filozofie a praxe jógy, Praha 2010.